Stres ze svatby
Můj snoubenec a já jsme spolu 3 roky, žijeme spolu a jsme zasnoubenÃ, ale mám obavy. Mám vztahovou úzkost a snažÃm se oddÄ›lit úzkost od normálnÃch vzestupů a pádů. Jedna konzistentnà vÄ›c, kterou si od svého partnera vÅ¡imnu a která mÄ› nutà pochybovat o naÅ¡em vztahu, je, že Äasto pÅ™edstÃrá empatii. Pokud mám těžký den a Å™eknu mu o tom, slovy mÄ› podpořÖ ale fyzicky jevà známky podráždÄ›nÃ. Ptala jsem se ho na to a on pÅ™iznal, že nÄ›kdy necÃtÃ, co Å™Ãká, protože je prý vyhoÅ™elý a nemá pocit, že by mÄ›l prostor se emocionálnÄ› projevit. ŘÃká, že jsem byla hodnÄ› negativnÃ, což je pravda, protože stres z plánovánà svatby na mÄ› do znaÄné mÃry spadl.Â
VÄera, bÄ›hem naÅ¡eho rozhovoru o svatbÄ› se vyjádÅ™il k jednomu z mých nápadů, o kterém jsem mÄ›la pocit, že ho nechce. Omluvil se a vÅ¡echno bylo v pohodÄ›, ale pak naÅ¡tvanÄ› vyrazil pryÄ. Nezastavil se a nechtÄ›l se mnou mluvit. ÚplnÄ› mÄ› ignoroval. V poslednà dobÄ› mu vůbec nerozumÃm, chová se úplnÄ› jinak a mÄ› to mrzÃ. Možná je to jenom stresem ze svatby a nebo se mezi námi vytvářà nÄ›jaké dusno, sama nevÃm a trápà mÄ› to. PÅ™edstavovala jsem si, že když budeme zaÅ™izovat svatbu, bude to krásné a ne že z toho budeme mÃt stresy. Dokonce jsme se kvůli vÄ›cem ohlednÄ› svatby hodnÄ›krát pohádali a byly to docela ostré hádky. MÄ› to potom mrzelo.
PÅ™iÅ¡la jsem se mu omluvit, nachystala jsem pro nás vanu a v nà byla pÄ›na, kolem vany hoÅ™ely svÃÄky. UvaÅ™ila jsem dobrou veÄeÅ™i. Jenže on mÃsto toho, co by byl rád, tak na mÄ› zaÄal Å™vát a kÅ™iÄet, že co to tady je za bordel. TÃmhle mÄ› docela dost zklamal. Ze zaÄátku bylo vÅ¡echno úžasné, ale postupem Äasu zjiÅ¡Å¥uji, že pÅ™Ãtel nenà už jako pÅ™edtÃm. NÄ›kdy už se spolu nedokážeme ani normálnÄ› bavit a to mÄ› hroznÄ› mrzÃ. NevÃm, jestli mám Äekat, až to bude v pohodÄ› a nebo se s nÃm rozejÃt, momentálnÄ› asi nejsem ve stavu, že chci s nÃm svatbu.