Proč se u lidí rozvinula empatie

Jedním z lidských rysů, které najdeme u vÄ›tÅ¡iny populace, je bezesporu empatie. JednoduÅ¡e Å™eÄeno se jedná o schopnost, kdy se dokážeme vcítit do pocitů druhého, aÅ¥ už jiného ÄlovÄ›ka nebo i zvířete. Ve svÄ›tÄ› zvířat je pomÄ›rnÄ› obvyklá, avÅ¡ak u nÄ›kterých druhů, ÄlovÄ›ka nevyjímaje, je obzvlášť silná.

 

Na první pohled se to zdá zvláštní. Ve světě, kde jde každému jedinci především o vlastní přežití, nemůže přece představovat pochopení pocitů druhého a vcítění se do něj nějakou výhodu. Naopak by se to dalo považovat za slabost, neboť si tím snižujeme šance na vlastní přežití.

 

 

Tak by se to mohlo jevit, kdybychom si neuvÄ›domili, že evoluce nepracuje s jedinci, nýbrž s druhy. Je jedno, který z živoÄichů pÅ™ežije, důležité je, aby jich zůstalo naživu dost na to, aby byly zajiÅ¡tÄ›ny další generace. A k tomu může empatie pomoci.

 

Najdeme ji pÅ™edevším u sociálních druhů. V podstatÄ› zde platí přímá úmÄ›ra: Äím více onen druh závisí na spolupráci jedinců ve skupinÄ›, tím vÄ›tší schopnost empatie obvykle mají. Proto ji v podstatÄ› nenajdeme u solitárních predátorů, naopak u tÄ›ch, kteří loví ve smeÄkách, je velmi hojná. A to platí i u lidí.

 

 

Je to právÄ› empatie, co zajistilo, že se lidé dožívají stále vyššího vÄ›ku. Jsme totiž ochotni se starat o naÅ¡e staré a slabé přísluÅ¡níky, takže jejich Å¡ance na pÅ™ežití dramaticky vzrostly. K tomu samozÅ™ejmÄ› pÅ™ispívá i rychlý vývoj medicíny, který je vÅ¡ak také motivován, aÄ si to neuvÄ›domujeme, právÄ› empatií

 

Jakkoliv jsou vÅ¡ak lidé empatiÄtí, rozhodnÄ› nejsou v tomto ohledu na prvních příÄkách. Ty drží kytovci, zejména pak kosatky. A není divu, právÄ› ony totiž žijí v rodinách, kdy se o sebe jednotliví Älenové starají a pomáhají si.

 

Je tedy vidÄ›t, že se jedná, navzdory tomu, co by se na první pohled mohlo zdát, o velmi užiteÄnou vÄ›c. RozhodnÄ› bychom se jí tedy nemÄ›li posmívat nebo ji zahazovat. PrávÄ› díky ní jsme totiž tam, kde jsme.