Ďábel či anděl?

Mám jednoho strážného anděla a jednoho ďábla. Je to tak, když si každý sedí na svém rameni. Jsou tak maličký, že nejdou vidět. Taky se říká, že byste je neměli vidět a já je popravdě též nevidím. Vidím je pouze v mysli, a hlavně slyším, jak se hádají. Nejhorší je, když se snažím se nějak rozhodnout a najednou si začnou povídat co mám dělat a nemám dělat. Myslím si, že si to dokážete představit. Anděl říká to a ďábel říká to. A nejhorší je, když se snažíte něco dělat nebo si s někým povídáte a najednou jak kdyby se vám zrodil další mozek kam si ďábel sednul a začal mi povídat na co nechci vůbec myslet. A když mi to připomněl, tak jsem zase smutná a na pochybách.

Ale zase naopak je dobré, že je s námi ďábel a anděl, protože nemůžeme být dokonalý, a proto někdy děláme dobré a zlé skutky.

Udělali jste též nějaký dobrý skutek?

Já ano. Jeden den jsem měla extrémně na rozpadnutí. Nemohla jsem skoro dýchat a chtěla jsem celý den jenom brečet, ale snažila jsem se být silná. Tak jsem doma uklidila, uvařila a vyrazila jsem nakoupit potraviny, abychom měli, co s přítelem jíst. Beru si sebou pětikorunu, abych měla na vozík, když už jsem z obchodu vylezla a chtěla jsem zaparkovat vozík, tak tam stála jedna paní a ptala se mě, jestli nemám na rozměnění, a tak jsem se zeptala, jestli ji ten vozík bude stačit a ona, že ano.

Tak jsem jí popřála krásný den. A ona mi to chtěla vrátit, ale já se rozhodla odejít, protože se mi opět chtělo brečet, jak jsem byla tentýž den úplně mimo. Paní tam na mě řvala, kam zdrhám, ale já chtěla jenom udělat dobrý skutek a popřát krásný den. Někdy mám chuť vytvořit lístečky a na ně napsat sluší vám to, krásný den přeji, naslouchej své srdce, abych šířila jenom radost ve světě.  Ale nemám na to odvahu.  A co vy? Udělali jste v poslední době nebo před pár měsíci dobrý skutek? Který?