Proč je globální oteplování takový problém

V dnešní době jsou témata, která se skloňují čím dál častěji. Jedním z nich je také globální oteplování. O něm slýcháme nejen v televizi, ale čteme o něm také na internetu, v novinách a časopisech, slyšíme o tom v rádiu. Není tedy divu, že na něj lidé mají různé názory. Podle některých se jedná o skutečné nebezpečí, jiná zase tvrdí, že jde o zbytečné strašení.

Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nutné si říci, zda skutečně existuje a jak nás opravdu ovlivňuje. Ukazuje se totiž, že jeho vliv je čím dál znatelnější, a to již i v mírných podmínkách České republiky.

Jednoduše řečeno, skleníkové plyny, především pak oxid uhličitý, se dostávají do atmosféry. Zde vytváří vrstvu, která odráží část slunečního záření zpět na Zem, a to především to tepelné. Jistě, jedná se o přirozenou součást cyklu naší planety, a bez něj by nemohl existovat život. Je však pravdou, že lidé jej značně urychlují tím, že produkují více skleníkových plynů.

Je potřeba říci, že dříve v přírodě existovala rovnováha. Vyprodukovaný oxid uhličitý je absorbován během fotosyntézami zelenými rostlinami a přeměněn na kyslík, díky čemuž je udržována jeho stabilní hladina. Problém je, že člověk tuto rovnováhu narušil tím, že jej produkuje stále více.

Zde se nabízí otázka, proč jeho následky vidíme až dnes, když se o tomto problému mluví již desítky let. Důvod je jednoduchý: oxid uhličitý zůstává v atmosféře velmi dlouho, a jeho koncentrace díky lidské činnosti stále narůstá. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se tento efekt začne výrazně projevovat.

Je ale tento efekt skutečně tak nebezpečný? Neznamená více oxidu uhličitého také více vegetace? Nikoliv. I zde platí, že musí existovat rovnováha. Při příliš vysoké teplotě se totiž fotosyntéza zastaví, takže se dostaneme do nepěkné spirály. A zdá se, že máme nejvyšší čas, abychom tomu nějakým způsobem zabránili.